Réva se tu pěstovala už v galsko-římské době, i když na severu Galie se více rozšířila až ve 4. století. Římané těžili křídu pod městem Durocortorum, dnešní Remeší, a po jejich lomech zůstala podzemní díla zvaná crayères.
Na konci 5. století pokřtil biskup Remigius v Remeši franského krále Chlodvíka. Od Ludvíka Pobožného (816) po Karla X. (1825) byla v Remeši korunována většina francouzských králů a vinice se rozvíjely kolem opatství, jako bylo opatství Saint-Pierre v Hautvillers založené kolem roku 650.
Po staletí tu vznikalo hlavně tiché víno, které soupeřilo s burgundským. V 17. a 18. století byly do svahů Hautvillers, Aÿ a Mareuil-sur-Aÿ vytesány první sklepy a v Remeši se využily staré lomy. Rozvinula se tradiční metoda, tedy druhotné kvašení vína v lahvi, které vyžaduje stálou chladnou teplotu podzemí.
Začátek 20. století přinesl fyloxeru (škůdce ničícího kořeny révy), neúrody a vzpouru vinařů v roce 1911. Zákon z roku 1927 vymezil hranice oblasti a v roce 1936 vznikla apelace. V roce 2015 byly kopce, domy a sklepy Champagne zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.